Z pamětní knihy obce Horní Bečva

Portáši


Císař Ferdinant III. kázal r. 1638 zemskému hejtmanovi panu hraběti Salmovi, aby vyzdvihl na obranu země sto věrných Valachů. Hlásilo se několik set našich synů, kteří chtěli za naši zem krev prolévati. Občané se domluvili, že půjdou s prosbou milostivému panu hraběti Frant. Ludvíkovi, by jejich žádost za zřízení portášů podporoval.


Stavové nabyli přesvědčení, že nutno učiniti potřebné opatření pro bezpečnost majetku. Ne vždy vál v našich horách božský klid. Byly to kdysi obávané nepropustné pralesy. Ještě dnes zbytky jich zde zříme. Nepřehledné naše lesy byly skrýší zbytkům uherských vojsk, zbujné soldatesky, jež si z dob turecké války řemeslo vojenské tak oblíbily, že obrátily svou zvůli proti pokojnému obyvatelstvu údolí Ostravice, Lubiny a Bečvy. Byli to Kurucové, jichž památka černými písmeny zapsána jest v paměti našich osad moravských i slezských. Za noci přepadávali tiché vesničky, vyplenivše je, zmizeli v neproniknutelných lesích bezkydských. Ani v 18. století nepřestávaly loupeživé výpravy Kuruců.Sněm se usnesl, aby sbor portášský byl zřízen a návrh sněmu r. 1717 dosáhl též nejvyššího schválení. Ze všech osad valašských přihlašovali se stateční mladíci u krajského úřadu, kteří chtěli vstoupiti do sboru vojenského. Přijato bylo jen 62 mužů. Ostatní odkázáni na dobu pozdější. Podrobně vylíčeno v knížce "Bratři Doliňáci" od Čeňka Kramoliše. Na Horní Bečvě byli jimi oba synové Doliňákovi, z čísla 5, Michal a Jan a později také Tomáš Doliňák. Nosili kroj valašský s vysokým kloboukem, zbraní byla jim krátká ručnice s kamenem, šavle, silný obušek a v tašce nosili stočenou oprátku. Měsíčně scházeli se k svému představenému do Hrubé Bystřice pro instrukce a žold, 8 kr. denně. Sbor portášský byl rozpuštěn r. 1829.