Nejvyšší velitel sboru portášů Karel Zigmund Dubský pocházel z rytířské větve rodu Dubských z Třebomyslic. Jeho praděd Jindřich byl bratrem známého účastníka českého povstání Viléma, pána na Novém Městě na Moravě, jeho děd Aleš držel malý rytířský stateček Výčapy společně s chotí Marií Klárou Pauggerovou.

Otec Karla Zigmunda Karel Rudolf, narozený 1646 ve Znojmě a zesnulý tamtéž 1721, seděl se svou chotí Marií Kateřinou Vogtovou na manském dvoře louckého kláštera ve Stošíkovicích u Znojma do r.1698. Manželé žili nakonec ve velmi stísněných poměrech, neboť po jejich smrti (oba zemřeli poč.r.1721) zůstalo jen několik kusů nábytku, dva obrazy a turecký koberec v jejich znojemském skromném domě. Měli vedle Karla Zigmunda ještě synka Maxmiliána Josefa, který zemřel r.1692 ve stáří jednoho roku ve Znojmě, dcery Marii Dorotu, Provdanou 1727 za barona Hordunga ve Vídni, Maxmiliánu, která působila jako vychovatelka a společnice na různých moravských zámcích v letech 1722 – 1738 (zemřela 1764 svobodná v ústavě šlechtičen v Brně), a Annu Reginu, od 1727 v klášteře sv.Anny na Starém Městě Pražském, zesnulou v Brně 1764. Tyto dvě sestry byly posledními členkami rytířské větve Dubských na Moravě po přeslici.

Karel Zigmund se narodil r.1681 ve Stošíkovicích, v letech 1693- 1698 studoval na jezuitském gymnáziu ve Znojmě, ale studií nedokončil. Jeho neklidnému duchu zřejmě nehovělo sedět ve škamnách, byl tvrdohlavý a těžce snášel napomínání. Opustil proto studia a vyvolil si dráhu vojenskou tak jako jeho otec v mladých letech. Od r.1718 žil v Praze u svého příbuzného, maltského velkopřevora, až do jeho smrti, avšak strýc byl zadlužený, a tak si po jeho smrti velký koláč neodnesl. Poněvadž téměř zárověň ztratil oba rodiče, složil tehdy povinnou obvyklou přísahu věrnosti císaři a zemi. Po rodičích zdědil dům ve Znojmě. Roku 1727 byl poručíkem v pluku hraběte de Martiqui. Poslední svá léta, asi od roku 1726 prožíval na Valašsku v zemské službě moravských stavů jako poručík sboru portášů a to do konce r.1741. V této hodnosti byl nejvyšším velitelem tohoto sboru a sídlil ve Fryštáku. Pobíral měsíční plat 30 zl. Zemřel 4.března 1744 ve výslužbě, neženat, ve Valašském Meziříčí a byl pochován v kryptě tamnějšího farního chrámu. K jeho dědictví se počátkem r.1745 hlásily jeho tři sestry.