Po roce 1989 se i v českých zemích začala volně rozvíjet klubová činnost pro rekonstrukce historických událostí naší země. Přišel tedy čas, kdy i historie portášů se začala hodnotit spravedlivěji a o jejich činnosti se mluvilo v lepším světle. Proto na jedné z akcí spojených s historií, se sešla skupina pěti nadšenců pro vojenskou historii a rozhodla se pokusit se zrekonstruovat Portášský sbor k obrazu let 1770 - 1830.

Pro tuto rekonstrukci se spojila s panem Mgr. D. Drápalou z Valašského Muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, který se o historii portášů zajímal, a dále se starostou obce Valašská Bystřice panem ing. M. Martínkem, starostou obce s velkou portášskou tradicí.

Na společném setkání dne 15. 11. 2003 byl tedy proveden první krok k znovu vystavění Valašského sboru portášského sepsáním zakládající listiny. Hlavním sídlem sboru se stala Valašská Bystřice, tradiční sídlo portášských velitelů. Portášským poručíkem (Laitnantem) byl zvolen M. Martínek (Valašská Bystřice), portášským šikovatelem (Feldbábem) byl zvolen L. Fojtů (Nový Jičín) a portášským desátníkem (kaprálem) byl zvolen R. Dostál(Valašské Meziříčí). Prvními portáši F. Sklenář (Bystřice pod Hostýnem), T. Hajda (Ratiboř), A.Fojtů (Valašské Meziříčí), M. Janák (Trojanovice). Tito členové, vlastně co by znovu zakladatelé portášských tradic začali sbírat informace o výstroji, výzbroji a začali dávat tuto výstroj a výzbroj postupně dohromady.

Pro doplnění a i pro informaci bylo ve Valašské Bystřici později svoláno sezení, kterého se zúčastnili místní zájemci, možná i částečně ze zvědavosti, co se to vlastně v Bystřici chystá. Na tomto sezení se do řad sboru přidali další členové a to P. Stolař, P. Majer a M. Polášek (všichni Valašská Bystřice). Vše probíhalo formou přípravy. Šily se kroje, sajdáky, T. Hajda vykul sekyrky, ostatní zbraně se použily z toho, co dům dal a počet členů sboru rozšířil nový člen M. Polach (Frýdlant nad Ostravicí), než se rok sešel s rokem byl sbor připraven k slavnostnímu přijímání. Byla to velká sláva, taková, jaká na Valašsku bývá často zvykem. Zúčastnila se jí řada hostů i místních občanů. Zahájení bylo u portášských hrobů slovem páně, zahrál a zazpíval soubor Troják, byl položen věnec k portášským hrobům a vše ukončeno slavnostní salvou. Pokračování slavnosti bylo v místním sále, kde s historií portášů zúčastněné seznámil historik a etnograf pan PhDr. Štika. Proběhlo slavnostní přijímání portášů se vším co k tomu patří a ukončeno bylo vše valašskou muzikou s lidovými tanci. Členové Valašského portášského sboru se pak účastnili řady akcí, např. slavností v Karolínce, divadelního vystoupení v Liptále, dnů Rusavy v Rožnově pod Radhoštěm.

Portáši prováděli pochůzkovou činnost po tradičních portášských chodnících, navštívili tradiční místa, jako Cáb, Soláň, Kohútku, Portáš, Pulčiny, Radhošť a řadu dalších míst. Navázali dobré vztahy s horskými hotely na Cábu a Portáši. Navštívili horský hotel Kohútku a Soláň. V průběhu roku 2005 přijali do svých řad dalšího člena J. Fuska (Valašská Bystřice) a začátkem roku 2006 L. Látala (Vsetín). V dubnu 2006 proběhlo další příjmání portášů po jejich roční zkušební službě. V rámci pochůzkové činnosti členové VSP spolupracují s CHKOB a někteří z nich mají i zájem stát se zároveň strážci přírody v rámci CHKOB. Takže by jako portáši střežili i krásu a kouzlo Valašských hor a tím naplňovali i poslání Valašského sboru Portášského (VSP) v dnešní době.

VSP spolupracuje s Valašským muzeem v přírodě na velmi dobré úrovni a počítá s dalším rozšířením této vzájemné spolupráce. VSP dále připravuje v rámci projektu Zlínského kraje soubor portášských tras, vytvoření informačních tabulí a spolupráci se Slovenskou stranou v rámci malého příhraničního styku. VSP má zájem o rozšíření svého sboru o členy s tradičních portášských stanic. Např. Velkých Karlovic, Čeladné, Jasenné, Rusavy apod. bude hledat cesty, jak tyto obce zaujmout a najít sobě podobné nadšence.